Facebookovou stránku nahradila Facebooková skupina

Nedávno jsem v souhrnném článku uváděl, že stránka tohoto blogu na Facebooku pravděpodobně ustoupí do pozadí kvůli tomu, jak se poslední dobou rozhraní pro správu stránek na Facebooku s odečítači komplikuje, a tak se také stalo.

Dnes s radostí oznamuji, že jsem se rozhodl statickou a neinteraktivní stránku místo toho nahradit zbrusu novou Facebookovou skupinou! Odkaz na skupinu také, jako vždy, samozřejmě naleznete i v patičce kterékoli stránky tohoto webu a na stránce Kontakty. Kromě toho, že ve skupině budu upozorňovat na nové články na webu, jako jsem to dřív dělal na Facebookové stránce, budu moc rád, když se ve skupině rozjede i širší diskuze o hraní poslepu a když v ní potkám známé tváře, se kterými se budeme moct podělit o názory a postřehy. Od toho skupiny na Facebooku jsou! 🙂
Tak se těším na setkání.

Od Lukáš Hosnedl

Jsem zakladatelem a hlavním autorem těchto stránek. Světovou audioherní scénu sleduji aktivně od roku 2002, tu videoherní pak s delšími či kratšími přestávkami zhruba od roku 1996. Vyrůstal jsem na tržnicovém klonu legendární konzole NES (Nintendo Entertainment System). Už tehdy mě fascinovalo, že si můžu snadno zapamatovat, který zvuk (nezaměnitelné nostalgické osmibitové pípání) znamená kterou událost v herním světě, a podle toho reagovat, a tato fascinace mě neopustila dodnes. Moje konzolová cesta poté pokračovala přes krátká, ale osudová setkání se Segou MegaDrive 2, Segou Saturn a Nintendem GameCube až po všechny generace Sony PlayStationu, s výjimkou PS3, a prozatím končí u současného PlayStationu 5. Vytvořit blog zabývající se zkušenostmi s hraním z pohledu nevidomého hráče a zaplnit tak mezeru na české herní scéně bylo mým velkým snem už několik let. Proto věřím, že se v naší zemi najde mnoho podobných nadšenců, jako jsem já, kteří tento projekt náležitě ocení. ❤ ☺ Víc si o mně můžete přečíst na této externí stránce, která vám líp představí moji druhou - vážnější, pracovní - polohu. Ano, je to medailonek z projektu, kde pracuju. Co se tam ale přímo nedočtete, je, že jsem občas až moc velký perfekcionista pro svoje vlastní dobro. :-) Tím raději se věnuju zase tomuhle projektu, když mi na něj zbyde čas, aby té práce, vážnosti a perfekcionismu nebylo opravdu až moc. I sebe sama je občas potřeba brát s humorem, a k tomu jsou hry ideální prostředek! :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka je chráněna pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.