Poslední aktualizace: 2. prosince 2024
Vítejte na webu 4Sense Gaming, který se zabývá, jak už název napovídá, hraním čtyřmi smysly, v tomto případě beze zraku. Najdete tu sbírku článků o českých i zahraničních hrách přístupných nevidomým hráčům (ta v poslední době spíš stagnuje, protože vývoj postupuje jen pomalu), ale také moji vlastní herní tvorbu, informace o herních projektech, na kterých jsem spolupracoval, překlady některých zahraničních her nebo odkazy na zajímavé externí zdroje.
Proč 4Sense Gaming?
Projekt 4Sense Gaming je výsledkem mého dlouholetého snu, a sice vytvořit komplexněji pojatý český web, který by pokrýval aktuální dění na domácí i světové herní scéně z pohledu nevidomého; nejen tzv. audiohry vytvořené nevidomým na míru, ale i přístupné videohry.
Více informací o mně si můžete přečíst tady.
Název 4Sense Gaming je narážkou na ovladač DualSense pro PlayStation 5, jehož pojmenování odkazuje na skutečnost, že může poskytovat jak haptickou, tak i zvukovou odezvu, a tedy s hráčem komunikovat prostřednictvím dvou různých smyslů.
4Sense Gaming však není pouze tento web. Nedílnou součástí projektu je i vlastní YouTube kanál, na kterém představuju ty nejzajímavější přístupné hry, rozhovory o hrách a hraní poslepu, let’s playe mých přátel a spolupracovníků, kteří stejně jako já trpí hráčským postižením, a jakákoli další zajímavá videa s herní tematikou, na jejichž vytvoření jsme měli dost inspirace i času. ☺️
Trocha historické nostalgie
Přestože to nezasvěceného možná překvapí, i mezi nevidomými se vyskytovali více či méně náruživí hráči snad už od samotného počátku počítačových her.
Staré dobré textové hry (anglicky interactive fiction) představovaly skvělou příležitost ke hraní i pro nevidomé. Dokonce už v době, kdy jsme si o odečítačích obrazovky na osmibitových počítačích a herních konzolích mohli nechat leda zdát a byli jsme tak odkázáni pouze na pomoc trpělivého blízkého, který seděl u hry s námi a texty z obrazovky nám četl, se ti dříve narození mezi námi mohli tímto způsobem dostat k prvním hrám, z nichž některé jsou mezi pamětníky dodnes legendární a v jistých ohledech nepřekonané. Tehdy totiž poprvé v historii počítačových her – a zatím bohužel i naposledy – panovaly skutečně rovné podmínky pro každého hráče. Proto mi také anglické pojmenování textových her, a sice interaktivní fikce, připadá výstižnější než to české.
V podstatě jsme si všichni četli, nebo nám někdo či později něco (odečítač) předčítalo, kvalitní, poutavou a čtivou knížku. Rozdíl spočíval pouze v tom, že tyto knihy byly interaktivní – sami jsme jejich další děj a směřování příběhu ovládali textovými příkazy, které jsme zadávali a hra na ně reagovala, jako například „vezmi klíč“, „otevři dveře“, „prozkoumej truhlu“ nebo klidně i „zabij protivníka“.
Ani textové hry, zejména ty zahraniční, z nichž některé se s odstupem času dočkaly i české lokalizace, nebyly vždy tak statické, jak by se mohlo zdát. Ty pokročilejší už například obsahovaly prvek cizích postav, do jisté míry náhodně se pohybujících po herní mapě a interagujících s prostředím, s nimiž jsme mohli mluvit, ale třeba i bojovat.
Výsledek takové rozmluvy nebo střetnutí přitom mohl do značné míry záviset na dalších okolnostech. Pokud jsme například po takové postavě chtěli s něčím pomoct, ale neměli jsme ještě u sebe coby adekvátní protislužbu určitý předmět, který je důležitý pro ni, nebo jsme se na postavu rozhodli zaútočit beze zbraně, zatímco ona ozbrojená byla, nemusel pro nás tento krok pokaždé dopadnout dobře. V odhalení těch správných okolností, za kterých se nám takovou akci, klíčovou pro další postup ve hře, podaří provést úspěšně, často spočívala největší výzva a přitažlivost interaktivní fikce. Nakolik ji budeme schopni ocenit, pak už záleželo jen na představivosti každého hráče.
Další vývoj
S příchodem pokročilejších, šestnáctibitových generací počítačů i herních konzolí se v určitém směru situace pro nevidomé hráče zkomplikovala. Textové hry byly mezi vidícími hráči – a tedy i vývojáři – na ústupu, a přestože přístupnost samotných zařízení, se kterými jsme pracovali, se stále rychleji posouvala kupředu, samotné hry na tento vývoj zatím nereagovaly. Přesto se, zejména ve světě, našlo několik nadšenců, kteří si herní konzole pořizovali nebo měli v rodině někoho, kdo některou vlastnil.
Tak tomu bylo až do příchodu Sony PlayStation 4 a Xboxu One od Microsoftu, kde byly položeny první základy slepecké přístupnosti. Ti z nás, kteří měli to štěstí, že mohli na starých počítačových a konzolových klasikách vyrůstat, většinou s něčí pomocí, se později stali prvními vývojáři právě takzvaných audioher zmíněných v úvodu.
Současná situace
S aktuální generací konzolí, tedy PlayStation 5 a Xbox Series, již lze mluvit o plnohodnotné přístupnosti samotných konzolí coby platforem jako takových.
Dnes už dokonce existuje i řada mobilních nebo webových her, které jsou pro nevidomé více či méně přístupné a můžeme je tedy s větším či menším úspěchem hrát.
Chceme-li však sledovat to nejlepší z videoherní produkce, stále se ve většině případů musíme spoléhat na pomoc vidících, alespoň při prvním seznámení s danou hrou, nebo v lepším případě na metodu pokus omyl, kdy se můžeme postupně naučit, co ten který zvuk v herním světě znamená a jak na něj adekvátně reagovat, pakliže jsme opravdu hodně trpěliví a motivovaní.
Závěrem
Doufám, že vám 4Sense Gaming přinese zábavu, rozptýlení a možná i poučení. Těším se na shledanou v komentářích u článků a videí i na ostatních kanálech, které naleznete v patičce nebo přímo na stránce Kontakty. ☺️